Jaroslav Lád řídí zemědělský podnik ve Žďáru nad Metují u Police n.M. již déle než 22 let. Družstvo se dnes podle jeho slov živí prodejem mléka, masa, zemědělských produktů (RV řepka a žito) a ‚bioelektřiny‘.
„Ale hlavně mám rád zvířata, jsem vystudovaný zootechnik. Ještě před revoluci jsem však musel vzít funkci agronoma a předsedy. Zootechničku dělá moje žena,“ říká o sobě předseda družstva. „Chováme 550 dojných krav, z toho 400 kusů v robotické stáji na farmě Česká Metuje, hospodaříme na cca 2 tisících hektarech, denně dodáme 12 tisíc litrů mléka a do sítě asi 25,5 tisíc kWh elektrické energie. Každý den nás chodí do práce 30,“ vyjmenovává předseda mezi dvěma telefonáty, opřený o kapotu svého terénního vozu, základní údaje o podniku. A ještě rozšafně dodává: „My rádi pracujeme. Představte si, že by nás bylo víc a nezbyla by na nás práce. Co bychom dělali?“ Objektu farmy vévodí vedle rozlehlého kravína bioplynová stanice se třemi kruhovými stavbami, fermentory, nejen vcelku sympatického vzhledu, ale od silnice schovanými za umělým terénním valem, osázeným stromy
Kravín je koncipován tak, aby respektoval zásady, které Lád stručně shrnul: „V podstatě jde o to, aby tam měla zvířata světlo, vzduch a aby se jim do života zbytečně nepletli lidi. Proto je ta stáj udělána tak, že výkaly, stará podestýlka a všechno ostatní se shrnuje samo. Krávy tam mají automatická napajedla, drbadla, aby se mohly podrbat a napít, a je tam i robotické dojení. Když bylo plně funkční, tak kráva přišla, měla své identifikační číslo, a systém ji zařadil tak, že se přišla sama podojit. Robot ji omyl, rozdojil, vydojil, sundal, vydesinfikoval. Mléko se odvedlo do bazénu a kráva si zase odešla ke žrádlu a následně do odpočinkové zóny.“ A dodává: „Teď to tak úplně není, protože máme poruchu. Roboty byly z roku 1995, a protože to jsou vlastně počítače, stejně rychle jako počítače stárnou. Právě máme výběrové řízení na nové roboty, a pak ten systém bude ještě dokonalejší.“
V bioplynové stanici „vládne“ Miroslav Pavlů: „Denně do ní musíme navézt 740 až 800 metráků materiálu. Základem ‚výživy‘ bioplynové stanice je u nás především energetické využití veškerého slamnatého hnoje, kejdy, močůvky a silážních šťav. K tomu se přidává senáž travní a z energetického žita, a směs kukuřičné a čirokové siláže.“ Výstupem BPS je vedle elektřiny také teplo a velmi kvalitní hnojivo, které vyvážejí pouze na svá pole jako náhradu za nakupovaná průmyslová hnojiva.
Miroslav Pavlů popsal stručně princip bioplynové stanice: „Navezeme do fermentorů suroviny. Je tam stálá teplota nějakých 41 stupňů, při které probíhá bakteriální metalogenze, která ty suroviny rozkládá a vytváří se metan, což je základ bioplynu. Ten jde přes dofermentor do tří kogeneračních jednotek. To jsou 3 klasické naftové motory předělané na plyn, každý o výkonu 400 kWh. Každý pohání generátor, a tak se plyn přemění na elektřinu a teplo. Elektřina se vede do trafostanice a odtud pak již do elektrického vedení. Výkon je celkem 1,2 MWh. dodáme do sítě kolem cca 25 tisíc kWh elektrické energie.“
„Jsem panelákové dítě. Jsem z Trutnova, ale nemám rád město, nemám rád spěch a tlačenici. I proto jsem v 15 letech nastoupil na střední zemědělskou školu do Hořic, pak jsem dělal rok plemenáře a potom 5 let studoval vysokou školu zemědělskou v Praze. V roce 1982 jsem přišel sem a jsem tady už 30 roků. Od března 1989, jako jediný předlistopadový předseda na okrese, který to vydržel, tady dělám předsedu družstva. Tedy již 23 let. A ještě mne to ke všemu pořád baví,“ končí s úsměvem svůj stručný životopis Jaroslav Lád. Na dotaz, kde bydlí, ještě dodává: „Bydlím v České Metuji. Když jsem sem přišel, tak mi tu družstvo dalo byt v bytovce. To bylo ještě původní Zemědělské družstvo OSTAŠ Žďár nad Metují. Po revoluci se družstvo v rámci revolučního nadšení roztrhlo, zůstala Česká Metuje a Petrovice, z 1200 ha jsme šli jen na 900 ha. Odtržený Žďár po 5 letech zbankrotoval, tak jsme si ho koupili od správce konkurzní podstaty zpět. A protože se nám celkem dařilo, koupili jsme si ještě velkou část Křinic, kde máme farmu rostlinné výroby.“
„Ono to nebylo jednoduché ani před revolucí ani potom. Byly tu zastaralé provozy živočišné výroby z roku 1960, když zakládali družstvo, moc se tady neinvestovalo. Postavila se například bramborárna, ale brambory dnes nikdo nechce, tak jsme je přestali dělat. Dělali jsme i 130 ha, teď 10 ha. Letos jsme 80 vagónů neprodejných brambor hodili do bioplynky, protože je nikdo za rozumnou cenu nechtěl. A abych je někomu dával za 50 haléřů, o 2,50 Kč pod výrobní náklady, tak z toho radši vyrobím proud, který prodám, a mám jisté peníze. Také proto jsme postavili bioplynku a to bez dotace, jen za naše peníze. Na BPS máme 20 let licenci, z toho 15 let garanci, že nám ten proud vykoupí za garantovanou cenu. Žádná zemědělská komodita vám takovou jistotu ceny, odběru a garanci platby nedá.“
Docela vážně však zmínil současnou situaci zemědělců: „Socializmus zemědělství mediálně znevážil, no a dnes už je nás, výkonných zemědělců, málo, už jenom 100 tisíc. Tak už nejsme žádná volební síla, proto na nás všichni více méně kašlou a společnost nás v podstatě nenávidí. Nevím proč, když všichni máme své kořeny původem z kupky hnoje.“
Na otázku na něco zajímavého, čím se zabývá, odpověděl: „Víte, co jsem dělal včera? Jezdil jsem po okrese a sháněl dlouhý železný sloup. Proč? Jak jsme postavili silážní jámy, tak se tu usídlilo 7 čápů a nemají kde hnízdit. Když přijedeme ráno do práce, sedí jich 7 na támhle té zdi a čekají, co pro ně uděláme. Tak mi to připadlo líto a zajel jsem tady nedaleko do zrušených dolů. Tam jsou takové pěkné hnízdní sloupy. A tak jsem hledal někoho, kdo by buď přehlédl, že ho uřežeme, nebo by mi ho nechal uřezat, abych si mohl pro čápy přivézt potřebný sloup na hnízdo.“ A s jiskřičkami v očích dodává „A i za to mne družstvo platí. To málokterý předseda dělá.“ Jeho podřízený, který byl hovoru přítomen, dodává: „Málokterý předseda taky s námi manuálně pracuje, a třeba se stará o telata.“ – narážka na dřívější slova předsedy: „Ještě krmím telata, abych měl nějaký sport. Protože funkce předsedy je o sedění, přemýšlení, počítání a jednání, tak abych měl trochu pohyb.“ Ten sloup opravdu sehnal, a teď mají na farmě jenom starost, aby se to čápům líbilo a aby se uhnízdili.
Jaroslav Lád má 2 syny. „Už se jim také blíží třicítka, jeden je právník a druhý programátor počítačů. 20 roků jsem trénoval fotbal ve Stárkově, protože tam oba hráli. Teď jsem už ve fotbalovém důchodu. Už jim sekám jenom trávu,“ s úsměvem dodává.
Na otázku, co má před sebou, s nadsázkou odpovídá: „Důchod, za 10 roků.“ Když však upřesním, zda zůstane u toho, co už má a dělá, zpočátku vážně dodává: „To ještě asi ne, protože například, kolik se vyrobí proudu, tolik se vyrobí tepla. Tak musíme vymyslet něco na využití toho tepla, aby byly zase nějaké korunky na další rozvoj. Moje filozofie podnikatele je rozdílná od dnešních vládních ‚všehoškrtných dovedů‘. Já se prostě k prosperitě nedovedu jen proškrtat! Motorem prosperity je rozumná ofenzivní investiční strategie, a tak se budeme dál snažit o rozvoj našeho podnikání.“ A s lehkou nadsázkou dodává: „Pro pokoukání a radost tu mám takové chlupaté krávy, jsou Highlandské ze Skotska, a na podzim si přivezeme Lamky. No a teď jsem byl na dovolené a viděl jsem tam kozy, které chodí snad jen po zadních a celý den okusují, kde co. Tak jsem si říkal, že možná dovezeme i tři kozenky. A až doděláme rybník, tak musíme koupit nějaké kapry, no a pak si uděláme celodružstevní rybářské závody, s pivem a s grilovačkou. Hlavně musí být legrace. Když není legrace, není zábava, a je to nuda. No a kdo se nudí, toho snad nemůže práce ani bavit!“
Jindřich Horkel